Recenze alb pro Live magazin

Jaga Jazzist – One Armed Bandit

Poslech nové  desky norského, vesmírně znějícího orchestru je jako 52 minutový  výlet do lunaparku, ve kterém se všichni radují, baví a přeskakují  z jedné atrakce na druhou. Chvíli visí hlavou dolů  nebo se nechávají vystřelovat do závratných výšek. Jaga Jazzist potvrdili své kvality a stvořili mnohovrstevnaté umělecké dílo, které před sebou v každé své části hrne velký příval pozitivní energie. Kapela se na své poslední desce nikam výrazně ideově neposunuje, drží se svých nastavených postupů z předchozích alb Stix a What we must a unikátní zůstává schopnost kombinovat nástroje a hudební styly tak, že je člověku až líto zavírat je do nějakého žánrového šuplíku. V hudbě severských hudebních čarodějů najdete prvky post-rocku, minimalismu, nu-jazzové nálady nebo elektro. Enjoy!
90%

Midi lidi - Hastrmans, Tatrmans & Bubáks

Remixová rozvernost (Hastrmans), hravý slovní minimalismus (Tartmans) s občasným  úletem do strandovní temnoty (Bubáks). Příjemně nakažlivý  spinningový rytmus, vtipné slovní skládačky, co dávají smysl. Midi lidi a jejich nová deska čím dál více míří mezi lidi. V jejich případě je to jenom dobře, protože závislost, kterou jejich poslední album přináší, je duševnímu zdraví prospěšná. Midi lidi diktují pravidelný poslechový plán jen s velmi malým časem na výdech. „Terén“ je optimálně náročný a  dává šanci posluchači začátečníkovi i pokročilému. Divadelní elektro - pop Midilidí skvěle ladí se současným tempem doby a hodnocení: inteligentní mainstream, není v jejich podání urážkou nebo snížením jejich tvorby. S nimi si jednoznačně „můžete konečně ten svůj shit v klidu vyřešit.“ (z písně Klid) 
80%

Kazety
Nová deska tvůrčí dvojice Davida Doubka (DJ Ventolin), Johany Švarcové a Vje A. Schwarze  už nějaký ten pátek sklízí podezřele kladné ohlasy. Zjistili jsme proč?! Kazety si nelámou hlavu s kvalitním zvukem, sází na zajímavé, melodicky chladné hudební linky, záměrně nesofistikované texty a neladící zpěv. Kazety jsou dokonalým punkovo-elektronickým konceptem bez ambicí a pompy a proto si získávají hlavně ty, co si odmítají na něco hrát. Jsou svým hudebním projevem docela dekadentní, zdá se, že je fanoušci nezajímají a možná proto je chceme dobýt a poslouchat pořád dokola. Důvod není třeba hledat. Možná proto, že jsou občas smutní a občas taky veselí...
Po delší době  je tady zase neprvoplánová originalita, kterou stojí za to vidět a slyšet hlavně na živo.
65%

Massive Attack - Heligoland

Na masivní útok Heligolandu se čekalo skoro sedm let. Když vyšel temně pornograficky laděný singl Paradise Circus, milovníci dua Robert Del Naja („3D“) a Grant Marshall („Daddy G“), byli mírně v rozpacích. Ale už po prvním poslechu celé desky, nemůže být pochyb o jejích vysokých kvalitách. Magická, hypnotizující, dokonale promyšlená v každé své části. Poskládaná atom po atomu do babylonské věže sahající až k hudebnímu nebi. Páteř alba tvoří geniální hudební nápady výše zmiňované dvojice, která v 90. letech pokládala základy trip-hopu. Atmosféru prokreslují pečlivě vybraní pěvečtí hosté: hořekující Tunde Adebimpe z TV on the Radio, Damon Albarn z Gorillaz a Guy Garvey. Hypnotocká diva Martina Topley-Bird a Hope Sandovalová dávají Heligolandu hořko-sladkou ženskou něžnost.
90%