BAJKA - In Wonderland (2010)

01. Intro
02. The Bellman's Speech
03. The Landing
04. The Hunting
05. The Barrister's Dream
06. Interlude
07. The Beaver's Lesson
08. The Baker's Tale
09. The Banker's Fate
10. The Vanishing
11. Outro

http://www.myspace.com/bajkamusic

Označenia: Downtempo, NuJazz

Na tuhle desku jsem dlouho čekala! :-)

ninja tune - new release BONOBO

Bonobo - Black Sands (2010)



320kbps

Dokonale synchronizovaní Jaga Jazzist zahráli v Praze

Vesmírný norský orchestr Jaga Jazzist přijel po skoro pětileté pauze do České republiky představit svou novou desku One Armed Bandit, která vyšla na začátku nového roku. Palác Akropolis tuto hudební lahůdku připravil na první březnovou sobotu a naplnil svůj hlavní sál až po strop.

Pro zasvěceného posluchače tohoto hudebního tělesa, tedy toho, kdo zná minimálně dvě ze čtyř desek kapely, byla návštěva velmi přínosným zážitkem, jelikož mohl porovnávat a zjistit, že poslední deska je po hudební stránce určitě temnější, syrovější a propracovanější než alba předchozí (A livingroom Hush, The Stix a What we must).

Devítičlenný ansámbl s mohutným nástupem nikterak neotálel. Na úplném začátku byly představeny vizuální motivy alba - blikající symboly hracího automatu, podle kterého je album pojmenováno a jako napínací prvek hrála jednoduchá zvuková smyčka.

Po dvou minutách se ze tmy vynořili všichni členové kapely v čele se svým duchovním otcem, multiinstrumentalistou Larsem Hornvethem a začal koncert bez výrazně slabých míst, pauz a prodlev. Pulsující a nabíjející energií, která proudila nejen z hudby, ale i z hráčů samotných.

Jaga Jazzist si téměř v mžiku podmanili celý prostor, naplnili jej barevnými hudebními plochami, které se vzájemně překrývaly a dokonale synchronizovaly.

V první půlce koncertu testovali reakce publika na nový materiál a představili tvorbu z nejnovějšího alba: Zazněly skoro všechny hlavní pecky, ale nejvíce si publikum získali lunaparkovou One-armed bandit, tripovým Bananfluer Overalt a glassovskou Toccatou.

A tak jako bylo publikum uchváceno, tak odevzdaní a ponoření byli do svých skladeb členové Jaga Jazzist. Snivý klavírista Øystein Moen hrál téměř celou dobu se zavřenýma očima. Trombonista Erik Johannessen a kymácející se tubistka Line Hornveth se po celý čas koncertu smáli od ucha k uchu a na pravé straně pódia se rozkládalo království vousatého bubeníka Martina Hornvetha. Ten, jako jediný komunikoval s publikem a svým silovým hraním dostával show do neskutečných obrátek. Dodával kapele živou vášnivost a celá show se zdála být v jeho režii.

Kapela jako celek funguje bezchybně a jejich velkou předností je dokonalá synchronizovanost. Hudebně jsou jejich skladby velmi intenzivní a přitom křehké, zvukově složité, ale i tak velmi líbivé.

Podařilo se jim vymyslet velmi chutný hudební koktejl, kombinaci jazzu s progresivním rockem, obsahující mnoho originálních melodií, které nezavánění sebe požitkářstvím. Jaga Jazzist produkují jazz s moderním drivem a úspěšně se vyhýbají domýšlivosti.

Po čtyřiceti minutách zkušený posluchač zaznamenal jakousi drobnou změnu, a to s příchodem starších skladeb. Publikum se rozzářilo, rozjásalo, roztleskalo a norští čarodějové začali servírovat ve velkém, svých top 3: All I know is tonight, Animal Chin a Day and Another Day, nejznámější melodie z předchozí tvorby.

Na starší skladby se publikum více chytalo, nová deska totiž není tolik taneční a líbezná. Postrádá jakousi výraznou veselost, což je v živém provedení spíše k poslechu než k tanci.

V každém z členů můžeme bez vyjímky pozorovat velký hudební talent a výraznou touhu hrát. Vizuálně možná trošku balancují na hranici mezi podivínstvím a cool, v hudbě však mají své jasné místo na slunci. Společně vytvářeli a sdíleli své hudební vlny a zaplavili jimi nadšené publikum pražské Akropole. Jaga Jazzist potvrdila své ohromné kvality živého vystoupení a je jako jasná hvězda, která míří stále výš.

Joanna Newsom (born January 18, 1982) is an American harpist, pianist, and singer-songwriter

Joanna Newsom – Have One On Me (2010)

Noví Gorillaz na umělé pláži

Gorillaz - Plastic Beach (2010)



01. Orchestral Intro (feat. sinfonia ViVA)
02. Welcome to the World of the Plastic Beach (feat. Snoop Dogg and Hypnotic Brass Ensemble)
03. White Flag (featuring Kano, Bashy and The Lebanese National Orchestra for Oriental Arabic Music)
04. Rhinestone Eyes
05. Stylo (feat. Bobby Womack and Mos Def)
06. Superfast Jellyfish (feat. Gruff Rhys and De La Soul)
07. Empire Ants (feat. Little Dragon)
08. Glitter Freeze (feat. Mark E. Smith)
09. Some Kind of Nature (feat. Lou Reed)
10. On Melancholy Hill
11. Broken
12. Sweepstakes (feat. Mos Def and Hypnotic Brass Ensemble)
13. Plastic Beach (feat. Mick Jones and Paul Simonon)
14. To Binge (feat. Little Dragon)
15. Cloud of Unknowing (feat. Bobby Womack and sinfonia ViVA)
16. Pirate Jet

Recenze alb pro Live magazin

Jaga Jazzist – One Armed Bandit

Poslech nové  desky norského, vesmírně znějícího orchestru je jako 52 minutový  výlet do lunaparku, ve kterém se všichni radují, baví a přeskakují  z jedné atrakce na druhou. Chvíli visí hlavou dolů  nebo se nechávají vystřelovat do závratných výšek. Jaga Jazzist potvrdili své kvality a stvořili mnohovrstevnaté umělecké dílo, které před sebou v každé své části hrne velký příval pozitivní energie. Kapela se na své poslední desce nikam výrazně ideově neposunuje, drží se svých nastavených postupů z předchozích alb Stix a What we must a unikátní zůstává schopnost kombinovat nástroje a hudební styly tak, že je člověku až líto zavírat je do nějakého žánrového šuplíku. V hudbě severských hudebních čarodějů najdete prvky post-rocku, minimalismu, nu-jazzové nálady nebo elektro. Enjoy!
90%

Midi lidi - Hastrmans, Tatrmans & Bubáks

Remixová rozvernost (Hastrmans), hravý slovní minimalismus (Tartmans) s občasným  úletem do strandovní temnoty (Bubáks). Příjemně nakažlivý  spinningový rytmus, vtipné slovní skládačky, co dávají smysl. Midi lidi a jejich nová deska čím dál více míří mezi lidi. V jejich případě je to jenom dobře, protože závislost, kterou jejich poslední album přináší, je duševnímu zdraví prospěšná. Midi lidi diktují pravidelný poslechový plán jen s velmi malým časem na výdech. „Terén“ je optimálně náročný a  dává šanci posluchači začátečníkovi i pokročilému. Divadelní elektro - pop Midilidí skvěle ladí se současným tempem doby a hodnocení: inteligentní mainstream, není v jejich podání urážkou nebo snížením jejich tvorby. S nimi si jednoznačně „můžete konečně ten svůj shit v klidu vyřešit.“ (z písně Klid) 
80%

Kazety
Nová deska tvůrčí dvojice Davida Doubka (DJ Ventolin), Johany Švarcové a Vje A. Schwarze  už nějaký ten pátek sklízí podezřele kladné ohlasy. Zjistili jsme proč?! Kazety si nelámou hlavu s kvalitním zvukem, sází na zajímavé, melodicky chladné hudební linky, záměrně nesofistikované texty a neladící zpěv. Kazety jsou dokonalým punkovo-elektronickým konceptem bez ambicí a pompy a proto si získávají hlavně ty, co si odmítají na něco hrát. Jsou svým hudebním projevem docela dekadentní, zdá se, že je fanoušci nezajímají a možná proto je chceme dobýt a poslouchat pořád dokola. Důvod není třeba hledat. Možná proto, že jsou občas smutní a občas taky veselí...
Po delší době  je tady zase neprvoplánová originalita, kterou stojí za to vidět a slyšet hlavně na živo.
65%

Massive Attack - Heligoland

Na masivní útok Heligolandu se čekalo skoro sedm let. Když vyšel temně pornograficky laděný singl Paradise Circus, milovníci dua Robert Del Naja („3D“) a Grant Marshall („Daddy G“), byli mírně v rozpacích. Ale už po prvním poslechu celé desky, nemůže být pochyb o jejích vysokých kvalitách. Magická, hypnotizující, dokonale promyšlená v každé své části. Poskládaná atom po atomu do babylonské věže sahající až k hudebnímu nebi. Páteř alba tvoří geniální hudební nápady výše zmiňované dvojice, která v 90. letech pokládala základy trip-hopu. Atmosféru prokreslují pečlivě vybraní pěvečtí hosté: hořekující Tunde Adebimpe z TV on the Radio, Damon Albarn z Gorillaz a Guy Garvey. Hypnotocká diva Martina Topley-Bird a Hope Sandovalová dávají Heligolandu hořko-sladkou ženskou něžnost.
90%